Zážitky z Londýna 4 – tentokrát gastronomické

Mám pro vás čtvrté, poslední vyprávění o výpravě do Londýna, kam jsme jeli fandit českému paralympionikovi Jiřímu Ježkovi.

Tentokrát se s vámi chci podělit o naše gastronomické zážitky (prostě budu psát o jídle) (a vlastně taky o pivu).

Když se řekne např. francouzská kuchyně, italská kuchyně, čínská kuchyně, východní kuchyně, česká kuchyně, každý si asi vybaví nějaký typický způsob vaření, i kdyby třeba tu konkrétní kuchyni nikdy neochutnal. Co se vám vybaví, když se řekne anglická kuchyně?

Do Anglie jezdím pravidelně každých 21 let, takže jsem tam zatím byl dvakrát. Poprvé ve svých 21 letech, přijel jsem tam s kamarádem stopem a stravovali jsme se co nejlevněji, takže jsme si jídlo kupovali hlavně v supermarketech a z typické anglické kuchyně jsme měli jedině snad občas v nějakém stánku rychlého občerstvení fish & chips, a to ještě kvůli úspoře jsme místo fish volili sausage (takový osmažený páreček). Nicméně tu a tam jsem o anglické kuchyni něco zaslechl a měl jsem o ní představu, že je „divná“. Takže jsem se do Anglie těšil i z toho důvodu, že si budu moci udělat konkrétnější představu a výraz „divná“ nahradím nějakým specifičtějším.

Jídlo jsme měli zamluvené na každý večer v jiné restauraci, takže byla možnost porovnávat, a také jsme předem dostali menu, abychom si mohli předem vybrat. Na tom bylo výhodné hlavně to, že jsme to mohli předem přeložit a účastníkům zájezdu to předložit v češtině, za což jsem byl rád, neboť řešit některé jedlé překladatelské oříšky na místě by mohlo vyústit v trapas (nebo tapas?)… Nejsem žádný Pohlreich a některé názvy poživatin mi nic neříkají ani v češtině, ale nakonec se mi podařilo překlady vytvořit, k čemuž mi dopomáhal Google a jemu podobní pánové. Tady vpravo se můžete podívat na příklad, co na nás čekalo.

Totiž přesnější by bylo „co na nás mělo čekat“. Ve skutečnosti na nás čekalo překvapení, a to hned po příjezdu na první večeři.

Obsluha hotelové restaurace Café Rouge (typicky anglický název, že?) nám začala rozdávat menu a Tomáš, vedoucí zájezdu, začal rozdávat můj překlad v češtině. Vzápětí začali účastníci zájezdu pochybovat o tom, že umím anglicky, a škodolibě hledali rozdíly mezi anglickou a českou verzí. No a rozdílů by mohli najít asi tak pětadvacet, protože menu od okamžiku překladu zřejmě prošlo výraznými obměnami. Snad jediné, co jakž takž souhlasilo, byl steak. Když se obsluha s francouzským přízvukem přiznala, že menu je úplně jiné, než nám předem poslala, prohlásila, že si můžeme klidně vybrat z toho našeho menu, protože všechny ingredience mají a udělají nám to, na co jsme připraveni.

Překladatelský trapas byl vysvětlen a všichni si vybrali. Většina účastníků si stejně objednala steak. Mohlo to všechno být jednodušší, že. Avšak…

Brzy se zase zjevila obsluha, která vypadala jako zosobněné SORRY, a sdělila nám, že ze 14 objednaných steaků mají v kuchyni už jenom 5, a jestli bychom si tedy, please sorry, please sorry, nemohli někteří přeobjednat.

A teď se tedy podívejte znova na to menu a zkuste vybrat něco jiného pro toho, kdo si chce dát pořádný steak. Pokud jste milovníkem steaků, bude to pro vás úkol asi ještě těžší…

Nakonec jsme si tedy mezi sebou vybrali pět šťastlivců, kteří si zaslouží steak, a zbytek si přeobjednal. Nákyp z humra a kraba je sice na hony vzdálený steaku, ale pořád k němu má blíž než pečená dýně nebo palačinka.

Po nějakém tom pivu, vínu nebo minerálce začali pikolíci nosit jídlo. Provolávali ty francouzské názvy, které si nikdo nepamatoval, s cílem udat pokrm správnému hostu. Většinou se to jakž takž dařilo, problém byl s jídlem nazvaným „fish“, o kterém si nikdo nepamatoval, že by si ho objednával. Nakonec jsme usoudili, že tihle angličtí Francouzi zřejmě rybou nazývají i humra a kraba, ačkoli nám to nešlo do hlav, a ryby přistály před vybranými hosty. Kupodivu opravdu vypadaly jako ryby. A dokonce i chutnaly jako ryby.

BYLY to ryby.

Humři a krabi totiž došli. Možná i humřice a krabice došly. Nebo se říká humryně?

Hotelová restaurace Café Rouge.Ne že by nás o tom personál neinformoval, ovšem zvolil si raději jednoho z nás, kterého zatáhl do koutka, trapnou situaci mu, please sorry, please sorry, nastínil a ten jeden z nás rozhodl, ať nám tedy přinesou ryby, ale už nenašel odvahu postavit se opět před hladovou výpravu a sdělovat jí, že náhradní jídlo bude nahrazeno…

A tak jsme asi do půl jedenácté večeřeli.

Druhý den ráno byla snídaně ve stejné restauraci. Měli jsme objednanou „English Breakfast“ na každý den, protože přece v Londýně nebudeme snídat po kontinentálsku. Obsluha se nás přišla zeptat, zda chceme svá vejce míchaná, nebo sázená, zda si dáme kávu, nebo čaj a zda džus má být jablečný, nebo pomerančový. Dostali jsme pak dvě vejce v žádaném stavu, velký plátek uzené šunky, opečenou klobásku, rajčátka, několik žampionů, topinky a požadované nápoje a pěkně jsme posnídali.

Oběd jsme měli v příjemné jídelně v centru Londýna. Na výběr byl mimo jiné Steak z roštěnky s pečenými červenými a žlutými cherry rajčátky, česnekem, hráškovými výhonky a hranolky. Hurá, steak! Asi se nepletu, když si matně vzpomínám, že steaků jsme objednávali opět 14.

All Bar One, London City.A pak přišla obsluha a ptala se po vedoucím zájezdu. Tamhle stojí, řekli jsme, obsluha se podívala, obličej se jí zkroutil do pokorného Sorry a vyrazila za Tomášem. Mlčky jsme na ně hleděli a doufali, že mu nesděluje to, co si myslíme.

Sdělovala.

Chybělo jim 5 steaků.

„Dneska se ale svýho steaku nevzdám!“ volal jeden účastník, „mám hlad!“

Nicméně jak domácí hovězí burger s koriandrem s camembertem, cibulí, rajčatovou salsou, nakládanou okurkou a křupavým zelím a hranolky, tak thajské zelené kuřecí curry s jasmínovou rýží a krevetovými chipsy, stejně jako kuřecí salát Caesar s krutony, křupavou sušenou šunkou Serrano, ančovičkami a Parmezánem i středozemské zeleninové rizoto s rajčaty a středozemskou zeleninou, vegetariánským tvrdým sýrem a bazalkovým olejem nás chuťově i nutričně uspokojily. Obsahově mne na tom jen znepokojuje shoda tolika podmětů s přísudkem…

The Hill - Mediterranean Restaurant, Greenwich, London.Večeři jsme měli tentokrát á la carte, takže jsme neměli menu předem a vybírali si přímo z jídelního lístku. Zásob bylo tentokrát dost včetně masa a steaků a všichni si báječně pochutnali na vybraném jídle a někteří i na vybraném víně. Jen jsme si občas nerozuměli s obsluhou, ačkoli snaha byla z obou stran, inu – mají na ceduli MEDITERRANEAN RESTAURANT, tak nemůžeme čekat, že nás budou obsluhovat absolventi Oxfordu…

Odcházeli jsme odtamtud poněkud rozdovádění, tak jsme se po zavíračce trochu porozhlídli po greenwichských nočních podnicích a pár hodin poté šli spát.

Druhý den ráno byla snídaně v hotelové restauraci. Obsluha se nás přišla zeptat, zda chceme svá vejce míchaná, nebo sázená, zda si dáme kávu, nebo čaj a zda džus má být jablečný, nebo pomerančový. Vybrali jsme si trochu jinak a dostali jsme dvě vejce v žádaném stavu, velký plátek uzené šunky, opečenou klobásku a tak dále a pěkně jsme posnídali.

Oběd dalších dvou dnů byl individuální, pobývali jsme totiž v olympijském parku a měli možnost si vyzkoušet fástfůd neboli stánkový prodej. S Hankou jsme se nad pizzou přesvědčili v názoru, že Britové nejsou Italové, jiní usoudili, že hot dogem nic nezkazíš, a taky nic nezkazili, a podobné je to s fish & chips. Někteří ještě nestrávili anglickou snídani a klidně počkali s jídlem až do večeře.

Bar du Musée.Večeře druhého dne proběhla v příjemné prostorné restauraci s prosklenou střechou, v Bar du Musée. Zdá se, že anglická agentura, která nám doporučovala pohostinství, se snažila, abychom se s typickou anglickou kuchyní příliš nesetkávali… Včera Mediterranean, dneska French Restaurant, před tím Café Rouge… Ještě že máme English Breakfasty.

Nabídka této francouzské restaurace však každopádně prozrazovala něco o vztahu Britů k Francouzům… Na výběr byl Provensálský koláč s opečenou ITALSKOU zeleninou a parmezánem, dále Hovězí BURGER Bar du Musée (prostě takový velký hamburger na talíři) a třetí variantou bylo typicky francouzské FISH & CHIPS… Ovšem francouzský nádech tomu nakonec zůstal, neboť jako dezert jsme si mohli vybrat kromě jahodového koláče také Crème brûlée nebo Petit Pot aú Chocolat. A to už zní opravdu francouzsky. (To první je takový vanilkový krém a to druhé je takový čokoládový krém. Lépe vám to nevysvětlím a vůbec, však už víte, že nejsem žádný Pohlreich.)

Další den ráno English Breakfast. Míchaná, nebo sázená? Kávu, nebo čaj? Jablečný, nebo pomerančový? Vybrat novou kombinaci začíná být těžší, pokud jako já trváte na kávě. Ale máte možnost například nesníst rajčátka nebo žampiony. Tak jsme zase pěkně posnídali.

Poslední večeře v Londýně byla monumentální. Nešlo ani tak o jídlo, které bylo velmi zdařilé a učinilo nás sytými (ačkoli opětovná nabídka fish & chips mi přišla poněkud stereotypní, ale chtěl jsem poznat anglickou kuchyni, musím tedy poznat fish & chips, tak co).

The Old Brewery. Tam u té zdi se vaří to pivo. Po levé straně visí lahvový artefakt.Šlo o prostor. Restaurace se jmenovala The Old Brewery, tedy Starý pivovar. Nejenže se zde opravdu vaří místní pivo, ale vaří se přímo u vašich hlav. Seděli jsme pod asi třípatrovým aparátem skládajícím se z různých mosazných nebo jakých sudů, trubek, páček a hodin, což nebyla dekorace, ale funkční varna (nebo jak se tomu říká). Nad námi visel roztodivný artefakt vytvořený z pivních lahví, celá restaurace byla zajímavě designová v tradičním duchu, což teoreticky nejde dohromady, ale tady to do sebe zapadalo jako zátka na pivní lahev, abych tak řekl.

Když sedíme v pivovaru, musíme si dát zdejší pivo, ne? Ale které? Dělají jich tu dokonce několik druhů a nabízejí ještě víc. Například zdejší jahodové pivo. Nebo zdejší Meantime Pilsner. Nebo zahraniční PILSNER URQUELL. Prostě od nejdivnějších po nejlepší.

Ochutnávková pádla.

Na takto váhavé jsou tady ovšem báječně připraveni! Nabízejí ochutnávkové pádlo. To je takové pádlo se čtyřmi dírami, ve kterých sedí menší dvoudeckové sklenice, v každé z nich jiné pivo. Někteří si tedy dali pádlo, někteří individuálně ochutnávali různá zdejší piva. Byli i tací, kteří si po první ochutnávce dali Plzeň.

Myslím, že účastníci zájezdu mají celkem jasno v tom, jaké je anglické pivo.

Divné.

Please, sorry.

No a ráno, poslední snídaně. Sotva se slečna nadechne, hned říkám „Sázené, kávu, jablečný.“ Tomáš se těší na chleba s marmeládou. Jiný účastník si marmeládu přiobjednal. Celkem bezdůvodně mě napadá – proč si vlastně Angličani před jídlem neříkají „dobrou chuť“?

Nuže, poslední snídaně je za námi, zážitků spoustu, z Londýna, z Olympijského parku, z Paralympiády, a v neposlední řadě z anglické kuchyně. Co tedy budu odpovídat na otázku, jaká je anglická kuchyně?

Divná.



Jak se vám vyprávění líbilo? Napište nám svůj komentář!

Předchozí vyprávění z Londýna: první | druhé | třetí

 
  • Musím přiznat, že i já, milovník English breakfast, jsem byl už čtvrtý den zahnán do kouta. A to jsem nebyl fixován pouze na kávu, takže variant se mi nabízelo o mnoho víc než tobě, Davide!:-) Ale teď, s odstupem času, když si představím, že by mi žena udělala k snídani klobásku a osmaženou slaninu… dal bych si znovu říct:-) Díky za velmi chutný článek!

  • JACKYOO1

    Moc hezky napsané, díky 🙂 Proč si dávat všude steaky? Ty jsou tady taky…ale taková dýně…díky za návod, udělám ji tak 🙂
    Užili jste si a to je fajn.

  • Marta

    Článok bol super. Dobre sme sa so sestrou pobavili. Sestra, ktorá bola v Anglicku mi raz povedala: „Priniesli nám krásny kus mäsa. No….neviem, ako sa dá také krásne mäso urobiť nejedlým.“

  • Ahoj Davide, super článek, asi půjdu na nějakou dobrotu, zbíhají se mi sliny

  • Hmmmm, sbíhají se mi sliny

  • Veronika

    Ahoj Davide i ostatní účastníci zájezdu!
    Mně se tvé vyprávění líbilo moc a vždy při čtení těchto řádků jsem se znovu přenesla na místo, o kterém jsem četla, a zavzpomínala na to…
    Stále víc by se mi chtělo podobný zájezd uspořádat znovu někde jinde – trochu prohlídky města, trochu gastronomických zážitků, trochu sportovních…co třeba Francie?
    Ještě jednou děkuji vám z Otto Bock za skvěle zorganizovaný výlet!
    Moc všechny zdravím.