Zážitky z Londýna

Díky jasným cedulím každý věděl, kudy se kam dostaneParalympiáda. Občas se o ní něco šustlo v novinách, prokliklo na internetu, probliklo v televizi. Po návratu z Londýna mi přišlo divné, jak málo se náš tisk o paralympiádu zajímal. Přijel jsem plný zážitků a s pocitem, že jsem byl na největší události světa… Rozhodně tedy to byla největší událost, na které jsem v životě byl.

Upřímně řečeno, trochu jsem se toho předem obával. Sice jsem se těšil, ale s vědomím, jak špatně snáším davy, tlačenice a nedostatek prostoru, jsem se bál, jestli ty návaly ustojím. Kupodivu jsem byl překvapen – davy byly mnohem větší, než jsem si vůbec dokázal představit, ale všude se všichni pohybovali volně, žádné tlačenice, žádné nehybné davy. To samozřejmě není jen tak, to se prostě Londýňanům povedlo všechno dokonale zorganizovat tak, aby se návštěvník od začátku až do konce cítil dobře.

Typický pohled - navaděčka s úsměvem na rtech od rána do večera ukazuje směr.Tam, kde proudily davy lidí, byly rozšířené chodníky třeba až do půlky silnice, některé silnice dokonce byly zavřené, aby měli návštěvníci volný průchod. Na nástupišti nadzemní dráhy stálo asi pět organizátorů, kteří dávali pozor, aby všichni nastoupili do správného vlaku (jakmile viděli někoho, kdo váhá, hned se ho s úsměvem ptali, kam míří, a mile ho usměrnili), nabádali lidi, aby si vzájemně nepřekáželi a uvolňovali prostor. Nadzemní dráze ukončili ve špičce trasu u olympijského parku, zřejmě aby se nikdo nezapomněl a nejel dál…

Nekonečný proud lidí mířil do Olympijského parku

Cestou k olympijskému parku nás na každých pár metrech vítali muži a ženy v růžovo-fialovém oděvu, děkovali nám, že jsme přijeli, přáli nám hezký den a také nás žádali, abychom se nezastavovali a pořád šli dál, takže nikde žádné tlačenice vzniknout nemohly. Stejně tak se s námi loučili při odchodu. Směr proudění byl oddělen zábradlíčky od protisměru, takže do sebe nikdo nevrážel, a šířku těchto pruhů upravovali dle aktuální situace, aby se pořád všichni všude vešli. Dokonce i osobní prohlídka, ne nepodobná těm na letišti, probíhala tak bleskurychle, že se člověk ani nestačil zastavit, i kdyby chtěl.

Odpočinková louka s výhledem na velkoplošnou obrazovku

V olympijském parku se také nedalo zabloudit, i když byl obrovský. Všude byly šipky, všude stál někdo, kdo vám hned přispěchal poradit, když jste se začali bezradně rozhlížet. U šipek taky bylo napsáno, jak daleko to je, a to v minutách pěší chůze. Nebyla výjimkou vzdálenost 20-30 minut – tak obrovský park je.
Zkrátka člověk byl plný dojmů už jenom příchodem do olympijského parku a pohybem po něm. Všude panovala přátelská a úsměvná atmosféra a do toho nám svítilo letní sluníčko oba dny, které jsme tam strávili, což je pro Londýn dost netypické, ale Lodnýňané snad byli schopni zařídit i to…

Nuže, to jsem se rozepsal o atmosféře, a ještě jsem ani nedošel ke sportu, o který vlastně šlo především… Tak já si to nechám na příště a napíšu, jaké to bylo, fandit českému šampionovi.

Zatím nám napište komentář, jestli si myslíte, že Česko věnovalo paralympiádě dost pozornosti.

Fotky ze samotného závodu, které jen tak každý nemá, najdete v předchozím příspěvku zde.

A tady máte další fotky, které ukazují cestu do olympijského parku:

 
  • Vendy

    Souhlasím s Tomášem, jako mladá handicapovaná plavkyně by mě docela zajímalo jak si naši vedou. V TV plavání skoro nebylo a když tak jen chvilku a nebyl tam skoro žádný čech, natož výsledky alespoň finálí. 

  • Bara Polivkova

    Moc krásný,škoda jen, že to v těch médiích bylo tak málo

  • JACKYOO1

    Díky, krásný článek i fotografie. Dala jsem na naši stránku na fb.  ¨Jsem váš velký fanda! Vlastně…fanynka 🙂

    • Díky 😉 A na kterých stránkách na fb to je?

  • Na TV nekoukám, ale když jsem se zeptal rodičů, tak nevěděli, že na kole zvítězil Čech. Přitom mí rodiče čtou noviny a koukají na zprávy. Takže díky za internet a skvělou reportáž:)

  • Ať se na mě Česká televize nezlobí, ale zpravodajství, které z letošní paralympiády přinášela, je skoro národní ostudou… Jedna hodina dopoledne, kdy jsou všichni v práci + jedna hodina večer, většinou kolem 22:00… takováto událost si zaslouží rozhodně víc pozornosti!

    • Trendy3

      Ano souhlasím s Tomášem!!! Je to ostuda a hlavně ukázali jak jim záleží na lidech, kteří si zaslouží právě ten mezinárodní obdiv. Není až takové umění být zdravý a podávat výkony o kterých se mluví a mluví, ale smeknout před těmito lidmi a mluvit a mluvit a mluvit o jejich výkonech.Štve mě to!!!